"Copak nevidíš, Nicole,“ vyskočil už po několikáté z křesla Velký Michael, „že se všichni účastníme velkého Božího experimentu? Tento celý vesmír, ne pouze naše Galaxie, nýbrž všechny galaxie, které se táhnou až do nebe, zajistí Bohu jediný údaj… On, Ona či Ono hledá dokonalý stav, ten malý rozsah počátečních parametrů, který jakmile se vesmír dá přeměnou energie na hmotu do pohybu, se bude vyvíjet miliardy let do perfektní harmonie, svědectví Stvořitelovy naprosté zručnosti.“
Nicole dělalo jisté potíže sledovat vyšší matematiku, ale nepochybně pochopila podstatu schémat, která Svatý Michael na malířském stojanu v pracovně načrtl. „Takže v tomto okamžiku,“ řekla Nicole mimozemšťanovi s kudrnatými vlasy a modrýma očima, „se vyvíjí nekonečně mnoho vesmírů, všechny odstartovány Bohem za různých počátečních podmínek, a Bůh nějak vsunul tebe, Orla, Uzel a Rámu dovnitř tohoto jednoho vývojového procesu, aby získal informace? A účel všeho toho je ten, aby Bůh mohl definovat jistou matematickou veličinu týkající se tvoření, které vždy povede k harmonickému výsledku?“
„Přesně tak,“ odvětil Svatý Michael. Opět ukázal na schéma na stojanu. „Představte si, že tento souřadný systém, který jsem nakreslil, je symbolická dvourozměrná reprezentace dostupné hyperplochy parametrů definujících moment stvoření, okamžik, kdy se energie poprvé mění na hmotu. Jakékoliv uspořádání nebo vektor reprezentující určitou množinu počátečních podmínek pro vesmír lze zobrazit v mém schématu jako jediný bod. Co Bůh hledá a hledal, je velice speciální uzavřená hustá množina umístěná na této matematické hyperploše. Tato speciální množina, po níž Bůh pátrá, má tu vlastnost, že kterýkoliv z jejích prvků, tedy jakékoliv uspořádání podmínek pro okamžik stvoření vybrané z vnitřku této množiny, dá vzniknout vesmíru, který nakonec dospěje k harmonii.“
„Je to téměř neřešitelný problém,“ řekl Velký Michael, „stvořit vesmír, který dospěje k tomu, že všechny živé bytosti budou provolávat chválu Bohu. Není-li k dispozici dost hmoty, exploze a inflace okamžiku stvoření vede k vesmíru, jenž se stále rozpíná a nedovolí jednotlivým složkám během evoluce dostatečnou interakci, aby vznikl a udržel se život. Je-li hmoty příliš mnoho, pak nedostačuje času, aby se život a inteligence plně vyvinuly. Gravitace přivodí Velký Krach, který vesmír zničí.“
„Chaos rovněž dělá Bohu potíže,“ vysvětloval Svatý Michael. „Chaos je důsledkem všech fyzikálních zákonů řídících vývoj jakéhokoliv stvořeného vesmíru. Chaos vylučuje přesnou předpověď výsledků procesů probíhajících ve velkém měřítku, takže Bůh nemůže a priori prostě spočítat, co se stane v budoucnosti, a tudíž analytickými postupy izolovat oblasti harmonie. Experimentování je pro Něj jediná možná cesta, jak objevit, po čem pátrá.
„Struktura bránící božímu plánu je závratná,“ dodal Velký Michael. „Aby Bůh uspěl, musí se z prvotních subatomárních částic přeměněných hvězdnými kataklyzmaty na atomy nejen vyvinout život a inteligence, nýbrž tento život musí navíc dosáhnout takové úrovně duchovního sebeuvědomění a technické schopnosti, že dokáže aktivně transformovat všechno kolem sebe.“
Takže bůh, myslela si Nicole ve svém pokoji, když vzpomínala na diskuzi, je nejvyšší návrhář, nejvyšší inženýr. On, Ona nebo Ono připravuje okamžik stvoření takovým způsobem, aby se po miliardách let živé bytosti staly svědectvím tvoření…
„Jedné části toho všeho pořád nerozumím,“ řekla Nicole oběma Michaelům a Simone ke konci diskuze. „Proč musí Bůh stvořit tolik vesmírů, aby provedl tento experiment? Jakmile se existence harmonického výsledku prokáže, nestane se úkol snadným? Nemohou se počáteční podmínky pro takový vesmír prostě opakovat?“
„To není pro Boha dost obtížný problém,“ reagoval Svatý Michael. „Bůh chce znát rozsah zóny harmonie v hyperploše parametrů stvoření a všechny matematické charakteristiky zóny. Kromě toho, myslím, že si jistě neuvědomujete šíři problému, před nímž stojí Bůh. Jen velice malá část všech možných vesmírů může dospět k harmonii. Přirozeným výsledkem přeměny energie na hmotu je vesmír zcela bez života, nebo přinejlepším takový, v němž jsou agresivní dočasně žijící tvorové, kteří jsou více destruktivní než konstruktivní. I malá oblast harmonie uvnitř vyvíjejícího se vesmíru je zázrak. Proto je tato celá záležitost pro Boha takovou výzvou.“
Velký Michael opět vyskočil. „Po čem Bůh pátrá, je vesmír, který než zahyne ve Velkém Krachu, dosáhne úplné harmonie. To znamená, že nejen všechny živé druhy ze všech světů pracují společně pro vzájemné dobro, nýbrž i každá subatomární částice, kterou stvořil, se aktivně zapojuje do té harmonie. Po jistou dobu jsem já sám nemohl pochopit celou velikost tohoto konceptu. Pak mi Svatý Michael pověděl o druhu, který dělá živé bytosti z kamene a hlíny, jak to dělal náš biblický Bůh, transmutací a přestavbou prvků. Úplná harmonie vyžaduje, aby pokročilé druhy, jako jsme my, používaly své technické prostředky k transformaci neživých věcí na tvory, kteří budou přispívat k harmonii.“
Žádné komentáře:
Okomentovat